Sezóna 2017 zahájena – Brdy

Publikováno 22.04.2017 v kategorii Běh. Permalink.

Poté co jsem si loni (mimo jiné) zaběhl závody na Karlštejně a v Jizerkách pořádané pod hlavičkou Běhej Lesy. Jsem se rozhodl se podívat do nedávno ještě nepřístupných koutů Brd a otevřít závodní sezónu závodem Běhej Lesy Brdy. Přihlásil jsem se tedy na 22km závod a těšil se na krásou příhodu brd. Byl to celkem zážitek, čtěte dál.

Zase nějaká novinka. Obec Skořice v jejímž katastru se nachází zázemí zavodu (start a cíl a pod.) je taková malá vesnička, kde celkem není kde zaparkovat a tak logicky organizátoři zajistili velké parkoviště v asi šest km vzdáleném Mirošově a pro závodníky a jejich doprovod zajistil několik autobusů, které je k zázemí dopraví. V pokynech se dočítám, že to budou hlídat policajti a že tam fakt nemáme jezdit.

Týden předem špekuluju, kdy a jak vyrazím abych registraci končící ve dvě odpoledne v pohodě stihl. S pomocí google map sčítám časy a nakonec mi vychází hodina, ve kterou bych měl vyrážet. V pátek před závodem dávám jenom krátký výklus a už se těším na brdské kopce.

Užívám si sobotní dopoledne, uvařím pořádný, ale snad bezpečný oběd a na minutu přesně podle plánu nasedám do auta a vyrážím směr Mirošov. Vím že to mám z domu cca hodinu a půl. Při balení věcí, přidávám do tašky i Kindla a oblečení na víc, abych hodinu mezi koncem registrace a startem závodu nepromrzl (venku je asi šest stupňů) a neunudil se.  Předpověď počasí se nakonec mění a místo toho aby odpoledne přestalo pršet to vypadá, že chcát bude celý den a já lehce otráveně přemýšlím, že jsem asi najivní a v tom dešti budu rád, že mi nebude chcát za krk a Kindla stejně ani nevyndám.

Ještě jednou kontroluju obsah tašky, vyjížím z garáže a nastavuju Waze. K mému překvapení ukazuje, že tam budu za hodinu deset. Hmm, super, dvacet minut navíc zmokání s Kindlem. Znovu kontroluju Waze a něco mi tam nesedí. Pak mě to trkne. Čas příjezdu: 14:30. Hmm, co to je? Ja tam ale mám být o hodinu dřív. Jak se tohle mohlo stát. To je půl hodiny před startem. Ok, vykašlu se na to? Ne. Jedu. Nějak to dopadne, třeba z nich nějak to číslo vymodlím a za půl hodiny bych se z parkoviště na start měl dostat (v informacích o dopravě bylo že poslední autobus na start jede 13:30), nu což. Uvidíme.

Ve 14:25 mýjím řady aut zaparkované kolem cesty kde se dá, přiřítím se na parkoviště a do prvního volného fleku vrazím auto a vidím jak kolem mě projíždí autobus. Super! To klapne, říkám si. Drapnu tašku a utíkám za autobusem. Rozcička číslo jedna. “Dobrý den, jedete hned zpátky?” vybafnu na řidiče, který vysadil asi pět cestujících. “Šéfka, říkala, že je teď pauza, ale klidně vás tam hodím, stojí támhle u kolejí.” Děkuji a běžím zpět přes celé parkoviště a asi tak pět set metrů daleko vidím hlouček lidí. Rozcvička číslo dvě. Dobíhám k nim a vidím pána, paní s vysilačkou (šéfka!) a paní stojící u auta a převlékacíjí se do běžeckého. Z diskuze vyplnulo, že nejsem takhle opožděn sám. Chvíli to vypadá, že autobus nepojede, pak, že pojede a nakonec se zjeví vedle nás a my se připravujem nastupovat, já v té době už taky z půlky převlečen do běžeckého.

Autobus zastaví otevřou se dveře, je tam šofér a hned za ním sedí šofér se kterým jsem se před chvílí bavil. “Jedem si na oběd, když je teď ta pauza.” A sakra. Nakonec je “šéfka” přemluví aby nás ještě hodili do Skořic, ale že zpět už nikoho brát nemusí a ať pak jedou na oběd. V tu chvíli u nás zastavuje Oktávka, ze které vyskakují další dva lidi, kteří taky potřebujou na start. Šéfka je nažene do autobusu k nám a vyrážíme. Je 14:37.

Autobus zastavuje lehce přes pět set metrů od zázemí závodu. Zjišťují, že paní co se převlékala už číslo má, takže může jít v podstatě jenom na start. Já po cestě ještě dokončuji převlékání, lepím bradavky a podobně. Vystupuji už připraven startovat, už jenom vyzvednout číslo a uložit tašku do úschovny. Utíkám do kopečka k zázemí závodu, ke konci už mi malinko tuhnou lýtka. Ptám se a asi napodruhé nacházím registrace. Vyfasovat číslo se podařilo bez problémů, vydím plné krabice nevyzvednutých čísel. V tomto počasí se ani moc nedivím. Prší a poletuje sníh, nebo jsou to snad kroupy, nejspíš něco mezi. Je 14:50.

Fronta na úschovnu vypadá tak na den či dva. Ale ze strany od registrací je druhá, takže 14:55 stojím připraven na startu. Mám žízeň jako prase, ale sem tu a v podstatě zahřátý a připravený na start. Neuvěřitelné.

Závod si pak úžívám jako zaslouženou odměnu za nevzdávání se. Výsledek 2:20 sice není žádné terno, ale s průběhem závodu jsem spokojen. Podařilo se mi se neurvat do kopců a na posledních šest kilometrů jsem vyrukoval se “zdrcujícím” spurtem a předběhl aspoň třicet. V posledním kopci jsem se pral jako lev a svůj “běh” doplnil nezapomenutelným soundrackem, polehčující okolností mi budiž to, že sem v tom nebyl sám.

A nakonec důležitý verdikt. Příští rok znova? Asi ne, brdy jsou krásné, alel osobně mám radši oblast okolo Mníšku. Trasa až na jedno místo nenabízí hezké výhledy a do pěkného lesa se můžu proběhnout za barákem. Karlštejn a Velká Amerika má holt jiné kouzlo. Servis i organizace Běhej Lesy byl ovšem jako obvykle bezchybný. Mrkněte na fotky.

 

Běhám

Publikováno 28.03.2017 v kategorii Běh. Permalink.

2017-01-05 15.52.40

Je prý moderní běhat. Je to tak, přišlo jaro a Klánovický les ožil. V zimě člověk potká více srnek než lidí a to po tmě i přes den, ale teď na jaře srkny zdrhli, protože všude pobíhaj lidi v křiklavých bundách.

No jo je to tak. Řekl jsem si, že bych po letech zase zkusil něco napsat. A dnes, když sem si zlepšil osobák na desítku (55:49) je asi ten správný čas, Kairos.

 

Protože je moderní běhat a je ještě modernější o tom psát.

Sedím v pracovně na gauči a koukám na hromádku běžeckých hadrů. Nechce se mi, venku je všelijak, no prostě jaro, hezky ale skoro mrzne, za pár dní se má oteplit, ale dnes? Hnus. Spodky, hrudní pás, termo triko a teď zlatý hřeb. Natahuju kompresní podkolenky a potím se. Z ničeho nic jsem spocenej a úplně z nuly na sto mám strašnou horečku a jsem nemocnej. Prd. Jenom se mi nechce, je to jeden z těch dnů kdy vyběhnout je těžký. Ne, že by se mi nechtělo, v podstatě se do lesa teším (teda ani ne zlomek toho co Mia, ale těším), ale cítím, že tělu se dnes nechce, no jo, limity je třeba překonávat. Natahuju podkolenky a potím se do termotrika. Přehazuju ještě druhou vrstvu, trenky, hodinky, boty vodítko a můžem. Mia dělá trojitá salta se sedmi vruty a já ji rázným hlasem uklidňuju a přikazuji K noze! Běžíme.

Jsem běžec. Dlouhé roky, jsem si tohle označení odříkal. Chodím běhat se psem, protože se potřebuju hýbat a je třeba venčit psa a na inlinech jsme se málem zabili – nikde poblíž pro nás dva není dostatečně široká cesta tak abysme byli schopní pustit lidi jedoucí naproti. Teda jižní spojka by asi použitelná byla, ale zaprvé je tam určite naprd povrch a zadruhé auta. No co. Tak běhat. Dvakrát týdně pět kiláků. To vydrželo nějaký ten rok, sem tam se do toho přidal dlouhý okruh na sedm, pak se z dlouhého stal normál a sem tam se dalo osm až devět. Pak když byla nálada běželi jsme deset.

Pak přišel první ročník Klánovického půlmaratonu. To by bylo abych se nezúčastnil, dyk to to mám za barákem. Trénink se veškerý žádný nekonal. Závod byl v neděli a já strávil pátek a sobotu u kamarádů rozebíráním střechy a krovu a následně stavbou nové střechy a zapíjel to “vomáčkou” (Božkov). V sobotu už za tmy jsem byl doma a dopoledne hurá na závod. Dopadlo to dobře, dokončil jsem. Čas krásných 2h 15m. A i když se jednalo o malý závod, atmosféra skupinového běhu mi učarovala.

Z nějakého důvodu, začínám dostávat dárky s běžeckou tématikou. Čtu knížky a múj FB je plný reklam na závody či běžecké produkty. V době, kdy moje vytrvalostní temo je kolem 6:20/km se dočítám, že běh je to prý až pod 6min/km. No takže vlastně neběhám, jenom tak poklusávám. No co, taky dobrý.

Další rok je závodů víc. Zamiloval jsem si seriál běhej lesy. Dal Pražský půmaraton (dozvěděl jsem se, že startuju míň než 12 hodin před startem) a nakonec taky Jizerkou 50 RUN. Měla sice jenom asi 48km, ale dá se to už nazvat ultra. Dokončil jsem za 6:09.

Jsem běžec.

Teď běhám osm když mě něco pobolívá a nebo se fakt necejtim a patnáct, když je dost času a energie. Mám vymyšlenou a nahranou v hodinkách trasu na devatenáct a jednadvacet, až dozraje doba. Dočet jsem se, že  běhat pomalej než 5min/km je nezdravé a huntuju si klouby a taky, že na boso je to best a další milion věcí. Nejvíc mi dala hoďka klusem s Milošem Škorpilem, kde se mi asi pět minut věnoval, hned po tom mi nejvíc dává ta zelená v lese.

Těším se na Jizerský Ultratrail, šel bych Baroko Maraton ale něco mi do toho vlezlo a slinám po Beskydské sedmičce a Pražské stovce či jiné stovce.

Tož tak, běhám se psem po lese, aby se nenudila, ale někdy už i bez psa abych na to měl klid.

Čeho nám třeba

Publikováno 23.11.2016 v kategorii Různé. Permalink.

Občas se někde rozjedu v komentářích na FB, tak jsem si říkal že by bylo škoda si to nedat i sem.

Takových statusů kde se dočtete, že je třeba aby se udělalo

1. Moderní školství

2. Maniakální dostavbu infrastruktury

3. Jednoduché prostředí a konec buzerace pro malé podnikatele

4. Digitální stá

5. Totální podpora digi ekonomiky v Česku

jsou spousty a spousty, s většinou souhlasím a říkám:

Je potreba aby lidi prestali pičovat na “ty nahore” a zacali neco pro dobro vlasti delat. Delat tu politiku, pracovat pro stat, obec, sousedy, ale to ne, to chce klidek a pivecko a at to zaridi nekdo jinej.

Jdu si otevrit to pivecko.

O parkovacích zónách

Publikováno 23.11.2016 v kategorii Různé. Permalink.

Občas se někde rozjedu v komentářích na FB, tak jsem si říkal že by bylo škoda si to nedat i sem.

1) je to polovicate reseni, tudiz nereseni, aute ktera parkovavali tam kde se zavedou modre zony se presunou dal z centra, kde se daleko zhorsi situace a urednik zavede modre zony. P+R na konecnych metra jsou totalne pod-dimenzovane a nejaky velkokapacitni parkovaci dum se v praze za poslednich 10 let nepostavil ani jeden a ty pod blankou jeste ani neotevreli.

2) skodi to mistnimu byznisu, obchodum padaji trzby protoze lidi z periferie nemuzou prijet na chvili zastavit neco vyridit a zase odjet, treba pres den zaparkovat na vinohradech je zuzo a pritom je tam spousty mista

3) nikomu to celkem neprospeje, pro lidi co tam bydli uz tak byva problem zaparkovat a ted z toho parkovani jenom plati dan, pres den je na modrych prazdno a vecer je to preplnene uplne stejne jako pred jejich zavedenim, cely ucel je jenom vybrat penize, mam nekolik znamych kteri bydli v mistech kde se nedavno zavadelo a nikdo nevi o zadnem pozitivnim efektu

Dělat v čechách výzkum a vývoj se nevyplatí

Publikováno 10.08.2015 v kategorii Různé. Permalink.

Tento článek v Hospodářkách je zneklidňující ze dvou důvodů. Ten první a dobře známý je, že finanční úředníci často rozhodují “od stolu” aniž by z prdu věděli o čem rozhodují a jestli správně. K nápravě tohoto vede jediná cesta a to vymáhaní škody a to nejenom z platu dotčeného úředníka.

Ta druhá je ale daleko děsivější. Na to abyste si mohli výzkum a vývoj uplatnit odpočet je třeba prokazatelně neco zlepšit! Zákon zřejmě nepamatuje, že R&D je hlavně o zkoumání slepých uliček.

Ketóza – Týden první

Publikováno 12.01.2015 v kategorii Gastro. Permalink.

Rozhodl jsem se, že přepnu svoje tělo do ketózy. Jelikož se jedná o málo známý stravovací režim, rozhodl jsem se, že zde budu dokumentovat co jím. Více info o kotóze třeba u pana Havelky.

Celý článek »

Zprávy z 4.11.14

Publikováno 04.11.2014 v kategorii Různé. Permalink.

Zpravy pro dnesni den:

Na bezkontaktni VISA kartu se da nachargovat az $1M. Pruser je v tom ze kontrola na max velikost transakce se provadi na karte a ne na terminalu.

V Rusku zborili Jobsuv pomnik pac Cook je gay a to tranzitivnim zpusobem ohrozuje mravni vychovu Ruske mladeze.

 

Fotokalendář 2013 podruhé

Publikováno 26.11.2012 v kategorii Různé. Permalink.

Jak už jsem psal dříve, tisknu letos poprvé nástěnný kalendář ze svých fotek (formát A3, lesklý papír). Kalendáře už mám nějakou dobu vytištěné a vypadají fakt moc dobře (teda zatím každý mi je moc chválí). Takhle to nějak dopadlo:

Jelikož to vypadá, že jsem pomalu vyčerpal okruh lidí, kterým jsem schopen kalendář nabídnout takzvaně z ručky do ručky, rozhodl jsem se nakoupit nějaké velmi odolné obálky a jsem teď schopen poslat kalendář kamkoli poštou.

Cena kalendáře je pořád 156 Kč (včetně DPH), pokud máte zájem si kalendář nechat poslat tak poštovné+balné vyjde na 43 Kč (vč. DPH) s tím, že je možné poslat až 3 kusy v jedné obálce (aspoň jim nebude smutno). Na vše samozřejmě vystavím doklad. Objednávky prosím do mailu na info@jansterba.com.

Nejlepší lasagne na světě

Publikováno 27.10.2012 v kategorii Gastro, Recepty. Permalink.

Sem si řekl, že když už se s tím sepisuju tak pro všechny.

Celý článek »

Kuřecí stehna s mangoldem

Publikováno 14.10.2012 v kategorii Gastro, Recepty. Permalink.

Procházím se tak v sobotu po Českém Farmářském Trhu v Klánovicích a co nevidím? Mangold! Dilema nedělního oběda je vyřešeno. Ke stehnům, které jsem měl v plánu péct, bude mangold. Zbytek receptu vznikl tak nějak intuitivně.

Celý článek »