City Expedition: Kuba

Měsíc utekl jak voda a dlouho připravovaný další díl City Expedition je tady. Tentokrát jsme se vydali objevovat stravovací návyky Ostrova svobody a pro tento účel jsem vybral restauraci La Bodeguita Del Medio. Jak jinak by se taky měl pravý kubánský bar jmenovat, že?

Pokud jste se někdy vyskytli v okolí Bodeguity, tak jste stejně jako já nabyli dojmu, že jde o přecpaný bar, kde to asi s jídlem moc slavné nebude. Chyba lávky! To co je vidět z ulice je skutečně pravý kubánksý bar se spoustou bavících se lidí, tanečními vystoupeními a aroma kubánských doutníků. Ačkoli jsem v baru několikrát byl už dříve podstatná část podníku mi zůstavala skryta. V suterénu se totiž nachází ještě restaurace, kde sice na taneční vystoupení neuvidíte, ale zase tu hraje živá hudba (kytary + bubínky + kubánky) a dá se tu bez problémů pohybovat a pokud zrovna kubánky nehrajou od podlahy tak i komunikovat na vzdálenost větší než pět centimetrů. Bodeguita je takřka s jistotou nejkubánštější místo ve střední evropě.

Kubánská kuchyně je známá zvěřinou a nabídka jídel je jí doslova protkána. Najdete tam ale i kuřecí a zeleninové pokrmy a pokrmy z ryb a myslím, že ať vyberete cokoli, litovat nebudete. U nás tomu tak alespoň bylo. Já jsem si dal pikantní fazolovovou polévku se zakysanou smetanou a je to skvělý začátek, polévka je lahodná a také velmi jemná. Pikantní příliš není, ale kdo by si chtěl předkrmem vypálit jazyk, když má vychutnat ještě hlavní jídlo. Nakonec jsem s Verčinou pomocí vybral Filety z hovězí svíčkové na jalovci s fazolkami a paprikovou omáčkou s pepřem, připravené na medium. Když mi jídlo přinesli převzal jsem si je přes obsazený stůl do rukou a na vlasní kůži pocítil, že talíř je pořádně zahřátý nato aby jídlo brzo nevychladlo a dalo se dostateně dlouho vychutnávat, ale zase ne natolik abych se při doteku popálil. A, přátelé, bylo co vychtnávat! Na první pohled sice vypadala některá naše jídla na velkých talířích tak nějak nedostatečně a male. Nakonec se ale úkázalo, že všichni byli najezení až až.

Jsem asi na svíčkovou úchyl, ale do měkka připravené plátky, které jsou ještě uvnitř krásně rudé, ale přitom ne syrové, to je pro mě to pravé, prostě mňam. Papriková omáčka krásně dokreslila chuť masa a brambory byli tak akorát do měkka. Vše nakořeněno k absolutní dokonalosti. Prostě óda na svíčkovou! Jediné co mi zážitek trošku zkazilo byli jalovcové kuličky v omáčce. Dle mého názoru na talíř nepatří a měli by se před servírováním s omáčky odfiltrovat, ze začátku jsem jich pár snědl a nemyslím, že by mě to nějak obohatilo, naopak jsem Verču obdařil několika zašklebenými pohledy. Jsou prostě moc silné aby se konzumovaly jenom tak.

Jelikož všechna jídla vypadala naservírována opravdu skvostně, vydal jsem se v průběhu konzumace ochutnávat k okolosedícím (u našeho stolu samozřejmě, ostatní hosty jsem nechal napokoji). Zlatka měla Grilované kousky chobotnice a kalamárů s olivami, černým rizotem z rýže Carnaroli a rukolou a v podstatě měla přesně ty kalamáry co jsem já očekával, když jsme byli v Řecku dovedené k absolutní dokonalosti. Jemě pikantní a do měkka připravené kalamáry a a kousky chobotnice a k tomu na první pohled divná, ale přitom skvělá černá rýže jsou prostě excelentní kombinace. U Juraje jsem ochutnal Jehněčí chilindrón – pikantní jehněčí kousky se salsou rojo s červeným vínem a pečenými kubánskými bramborami mojo což se ukázalo jako výborná volba pro milovníky zvěřiny. Maso bylo jemné a přitom šťavnaté, takže i ponořené do omáčky dostalo možnost vyniknout. Prostě lahoda. A nakonec Andy s Verčou měli Kombinaci vepřových žebírek a kuřecích paliček se salsou rojo, zeleninovým crudité a česnekovou bagetou, která vypadala skoro až mexicky, ale dvě salsy byli jiné než ty, které sme měli k Mexickým nachos. Na vepřových žebírkách bylo více masa než by se dalo čekat a salsa rojo, což je jakási magická kombinace smetany, jogurtu, koření a možná i majonézy, všechny co ji ochutnali uchvátila. Prostě koncert chutí.

Všechno jsme to zhusta zapíjeli pravým kubánským Mochitem, které zde dělají překvapivě taky skvělé, takže si asi dokážete představit, že jsme odcházeli spokojení a někteří více a jiní méně rozveselení.

Nakonec bych se měl asi věnovat obsluze, ale po tom všem jídle už na to ani nemám sílu. Stručně řečeno u obsluhy nemám co vytknout a ani za co pochválit. Všechno bylo tak jak to být mělo a až na nepodstatné maličkosti si nemůžu stěžovat.

Každopádně pokud se chcete fakt dobře najíst do Bodeguity si zajděte, určitě neprohloupíte.