J1 zápisky III.

Publikováno 22.05.2008 v kategorii Cestování. Trvalý odkaz permalink. RSS kanál pro sledování komentářů.

V průběhu dnešního dne jsem tak zklamaně přemýšlel, že vás budu muset zklamat, protože dneska prostě nebude o čem psát. Jak bych vyjářil anglicky: “boy, was I wrong“. Chtěl bych upozornit, že tento zápis vzniká v mírně podnapilém stavu a podle toho bude asi i vypadat, ale to bych předbíhal. Inu, začněmež od začátku.

Upozornění: tento zápis vznikal ve stavu pokročilé únavy a tuto skutečnost taky slohem a pravopisem prokazuje. Pro slabší povahy doporučuji jeho střízlivou edici.

V práci se toho kromě práce mnoho nedělo, z čehož taky vyplynula flustrace nad nedostatkem dokumentovatelných zažitků. Vzledem k mému současnému stavu bych byl možná radši kdyby to tak bylo. Mohl bych se totiž převalit na bok a tuto grafomanskou epizodu jaksi vynechat.

Po dokončení pracovních úkolů (na bližší specifikaci jejich obsahu si butete muset počkat na samotnou konferenci JavaOne) jsme se vydali večeřet. Příjemnou mezizastávkou po cestě na večeři nám byl již zmiňovaný elektro-supermarket Fry’s. Měli jsme stanoveno každý ce chceme koupit, takže návštěva probíhala cíleně a vzhedem k sortimentu obdhodu by se dalo říct že i svižně. Neodolal jsem a domů si přivezu dálkově ovládanou helikoptéru, ale o té snad později. Následovala velmi příjměná večere v japonské restauraci. Všechno to bylo výborné a za těch $23 to stálo.

Následně jsme se vydali na nákupy. Měl jsem takový záměr koupit si zde novou cestovní tašku a třeba nějaké oblečení. Zamířili jsme tedy do Stanford Shopping centre, což je kákupní středisko v blizkosti Stanford Univerzity (překvapivě). Na rozdíl od českých hyper-super jako Chodov či Letňany je to veknovní centrum. Člověk si pak více užije procházku po venku a vybírání obchodů. Krásně prostředí a moc pěkné obchody. Asi jsme špatné výdělková třída či co, ale ceny tu jsou doopravy příšerné. No uznejte $600 za velkou tašku ať je jaká chce je fakt přehnané. Následuje košile v Bloomingdails za $175 a pakovali jsme se pryč.

Pak následovala tak pravá akce! Richard (můj šéf a kamarád) potřeboval nakoupit nějaké potraviny (rozuměj tvrdý alkohol) a taky si vzal do hlavy, že je konec týdne a jako pořádný manažer ba nám měl koupit a pomoci zkonzumovat basu piv. Inu nebránili jsme se. Po cestě z shopping centra jsme zastavili u jakéhosi marketu a Richard vzal flašu tekily a já vybral basu osmnácti jeho oblíbených MGD. Následovně jsme se vydali na cestu na hotel. A včíl to vzrůšo.

Za volantem jsem byl zrovna já a vyjižděl jsem z parkoviště na více-než-čtyřproudovou ulici. Potřebovali jsme jet doleva a jelikož jsem neviděl nic co by nebránilo takovému úkonu počkal jsem až nic nepojede a začal jsem odbočovací manévr. Najednou se předemnou zjevil patník, jehož existence mi zřejmě kvůli vypnutým světlům zůstala utajena a odbočování doleva bylo potřeba zkonvertovat na odbočování do prava. Ještě že fakt nic nejelo. Manvr dopadl dobře nicméně nezůstal bez ocěnění. Když jsem zastavil na nedaleké křižovatce, začali si mě přísmým okem a hodně silnáým reflektorem prohlížet příslušnící policie sedící v autě na křížném směru silinice. No v jednu chvíli nám docela zatrnulo, ale nakonec z toho nic nebylo. Máme přeci jenom značku z Oregonu a jsme banda bělochů v dobře vypadajícím autě. Díky bohu. Nerad bych testoval policejnost tohoto policejního státu.

Po cestě jsme ještě zastavovali kolegovi u bankomatu a šířka pravého pruhu se ukázala jako velmi příhodná. Prostě si jen tak zajedete ke kraji, skočíte do bankomatu, vyberete peníze a pokačujete v jízdě. Žádný stres, prostě pohodička. Tak to má byt. Dobrou noc.

 

Komentáře

 
Zatím zde není žádný komentář.
 

Přidej komentář

 
Povinná pole jsou vyznačena tučně.