Zápisky ála Seoul

Publikováno 22.09.2008 v kategorii Cestování. Trvalý odkaz permalink. RSS kanál pro sledování komentářů.

Seoul (česky Soul) je hlaním městem Jižní Korei. Časový rozdíl oproti Praze je sedm hodin a udávaný počet obyvatel se plus mínul rovná počtu obyvatel České Republiky. Mé působení, zde se zatím soustřeďuje na oblast několika bloků, ale i tak jsem myslím městem docal nasáknul.

To, že tu všichni vypadají tak nějak divně, snad ani nemusím uvádět. I když jak nad tím teď tak přemýšlím, tak to jsem asi spíš já kdo vypadá divně. Člověka, který má metrák a okolo svou metrů jsem tu nepotkal, ale zase kolikrát takového ptkám v Praze, hm. Tak jinak, Korejci prostě vypadají jako Korejci, na tom není nic zvlášního, ale když se jich kolem vás hemží stovky (mám to takřka z ptačí perspektivy), tak to holt vypadá tak nějak zvláštně. Další věc, kterou jsem po krátké době vypozoroval je takřka totální abscence slovního pozdravu. Po delší době mi došlo, že je nahrazen pozdravem tělesným a to úklonem. Jiný kraj, jíný mrav. No problem. Co mě ale dostalo je, že když jsem se s jedním kolegáčkem vraceli z procházky na vzduch a on při očním kontaktu s jedním zjevně váženým (přes osmdesát kilo) pánem vyrazil do takřka pravoúhlého úklonu. Uplně sem se lekl a začal se klanět taky.

Seoul a jeho obyvatelé jsou prostě jiní. Překvapivě. Náš Hotel (COEX Intercontinetal) a kanceláře (ASEM Tower) jsou umístěny v části, kterou velmi dobře charakterizuje spojení Trade district. Oficiálně se samozřejmě jmenuje jinak, ale to jméno nedokážu vyslovit natož tak napsat. A je to radost se dívat okolo. Město tak nějak pořád žije. Zajímavé je, že pod celým komplexem COEX (hotel, výstavní haly a bůhví co všechno ostatní) je nehorázně velké nákupní středisko, ale přesto když člověk vyjde na ulici tak je to zase samý obchod a hospoda. Spousta neonových a jiných světel. Celé je to takové veselé a živé a přitom příjemné a nevtíravé. Jak to působí dlouhodobě nevím, ale skoro bych si dovolil říct, že pořád stejně.

Mám za sebou první pracovní den tady a k tomu taky dvě návštěvy restaurací. První pozorování je, že i když jsou tu stoly normální velikosti, tak se je Korejcům vždy podaří totálně zaskládat nespočtem ruzných misek s ještě roztodivnějšími pokrmy. Na oběd jsme byli v pravé korejské restauraci a dokonce jsme seděli na turka páč nikde jinde nebylo místo. Jídlo jsem si ani nevybíral, nehchal jsem si obědnat a dostal jsem tác s minimálně osmi miskami a v každé bylo něco jiného. Zachutnalo mi asi tak ze tří, ale hotelová snídaně byla tak vydatná, že jsem se najedl dosyta. Večeře pak byla na korejsko-čínský způsob a to vám bylo pošušňáníčko. Měli sme čtyři dohromady talíř vepřových rolek smažených v nějakém těstíčku v nasládlé omáčce a k tomu si každý vybral přílohu. Já si dal jednu ze smažených rýží a dostal jsem k ní ještě opraženou cibuli a houby v husté sójovce a co vám budu povídat byla to lahoda. Lahoda!

Více snad zítra, ale pochybuju, jelikož nás čeká záhul před středečním workshopem, kde, jak to tak vypadá, si zahraju hlavní roli a to postavu ostrého terče snajpersko-technické střelby. Držte palce ať to JavaFX obhájíme!

 

Komentáře

 
Zatím zde není žádný komentář.
 

Přidej komentář

 
Povinná pole jsou vyznačena tučně.