Staré myšlení v novém světě

Publikováno 07.07.2011 v kategorii Různé. Trvalý odkaz permalink. RSS kanál pro sledování komentářů.

Člověk pořád čte o tom jak tištěné noviny umírají a jednoho dne nebudou vůbec. Jak hudební průmysl dělá všechno špatně a jak průmysl knižní v jeho šlépějích následuje. Všechno to jsou příklady, jak se staré firmy snaží přemýšlet a dělat ten svůj byznys pořád stejně, ale za pomoci moderních technologií, a přitom je potřeba aby vymysleli nové způsoby jak dostat za svoje výrobky zaplaceno. Dnes jsem se potkal s nečekaným příkladem takového chování.

V posledních měsících jsem začal trošku fotit na film. Důvodem byla 27 let stará zrcadlovka EXA 500, kterou jsem našel nefunkční u rodičů. Podařilo se mi ji zprovoznit a jelikož mě to zařízení fascinuje (nemá jedinou elektronickou součástku!), začal jsem s ním něco málo fotit.

DJ Table

Neměl jsem v úmyslu převádět fotky na papír, to dělám jenom výjimečně, a kupovat chemii a hrát si se zvěšovákem se mi taky nechtělo. Rozhodnutí padlo na vyvolání filmu ve fotolabu a jeho následné oskenování. Po prvních úspěších jsem si dokonce pořídil specializovaný skener, ale výsledky byli tak špatné, že jsem byl nucen jej vrátit a spoléhat na služby fotolabu ve Vršovicích.

Abych ušetřil zvolil jsem následující algoritmus: nechám vyvolat film a následně podle toho jak to vypadá na filmu vyberu k naskenování jenom ty nadějné fotky. Tím ušetřím za skenování nepovedených políček (sken jedné fotky je dražší, než základní papírová fotka).

Photo23_19A

Když jsem nesl do fotolabu poslední film tak jsem z důvodu nedostatku času a přebytku nově nabyté důvěry ve své schopnosti jsem prostě řekl: “Vyvolat a naskenovat, prosím.” Tedy vše, ať to stojí co to stojí.

Photo34_30A

Dnes při vyzvedávání mě čekalo milé překvapení. Paní si nebyla jistá jestli chci i ty špatné fotky a tak mi zatím nevypálila fotky na CD (Staré myšlení, příklad 1.: vypálení na CD stojí stejně jako zkopírování na můj vlastní flash-disk) a má je nachystané v počítači abych si vybral, které chci. Byl jsem poněkud překvapen, ale rozhodl jsem se neprotestovat. Spolu jsme fotky prošli a vymazali ty vyloženě nepoužitelné. Paní pak udělala Ctrl+A a řekla: “Tak to máme 24.” a jala se je přesouvat na můj flash-disk. Staré myšlení, příklad 2.: za fotky na papír se platí od kusu, za fotky na flash-disku taky od kusu.

Photo40_36A

Výsledná cena tedy byla spočtena jako 24 naskenovaných fotek plus poplatek za uložení. Neměl jsem sílu protestovat nebo se ptát, ale evidentně není hudební a knižní průmysl jediný kdo se má co učit o digitálních technologiích. Ono to nakonec nebude o učení, ale spíš ochotě a chuti se zamyslet jestli způsob, kterým poskytuji svoje služby, dává v kontextu internetu a digitálních technologií ještě smysl.

Photo11_7A

 

Komentáře

 
Zatím zde není žádný komentář.
 

Přidej komentář

 
Povinná pole jsou vyznačena tučně.