Sezóna 2017 zahájena – Brdy

Publikováno 22.04.2017 v kategorii Běh. Trvalý odkaz permalink. RSS kanál pro sledování komentářů.

Poté co jsem si loni (mimo jiné) zaběhl závody na Karlštejně a v Jizerkách pořádané pod hlavičkou Běhej Lesy. Jsem se rozhodl se podívat do nedávno ještě nepřístupných koutů Brd a otevřít závodní sezónu závodem Běhej Lesy Brdy. Přihlásil jsem se tedy na 22km závod a těšil se na krásou příhodu brd. Byl to celkem zážitek, čtěte dál.

Zase nějaká novinka. Obec Skořice v jejímž katastru se nachází zázemí zavodu (start a cíl a pod.) je taková malá vesnička, kde celkem není kde zaparkovat a tak logicky organizátoři zajistili velké parkoviště v asi šest km vzdáleném Mirošově a pro závodníky a jejich doprovod zajistil několik autobusů, které je k zázemí dopraví. V pokynech se dočítám, že to budou hlídat policajti a že tam fakt nemáme jezdit.

Týden předem špekuluju, kdy a jak vyrazím abych registraci končící ve dvě odpoledne v pohodě stihl. S pomocí google map sčítám časy a nakonec mi vychází hodina, ve kterou bych měl vyrážet. V pátek před závodem dávám jenom krátký výklus a už se těším na brdské kopce.

Užívám si sobotní dopoledne, uvařím pořádný, ale snad bezpečný oběd a na minutu přesně podle plánu nasedám do auta a vyrážím směr Mirošov. Vím že to mám z domu cca hodinu a půl. Při balení věcí, přidávám do tašky i Kindla a oblečení na víc, abych hodinu mezi koncem registrace a startem závodu nepromrzl (venku je asi šest stupňů) a neunudil se.  Předpověď počasí se nakonec mění a místo toho aby odpoledne přestalo pršet to vypadá, že chcát bude celý den a já lehce otráveně přemýšlím, že jsem asi najivní a v tom dešti budu rád, že mi nebude chcát za krk a Kindla stejně ani nevyndám.

Ještě jednou kontroluju obsah tašky, vyjížím z garáže a nastavuju Waze. K mému překvapení ukazuje, že tam budu za hodinu deset. Hmm, super, dvacet minut navíc zmokání s Kindlem. Znovu kontroluju Waze a něco mi tam nesedí. Pak mě to trkne. Čas příjezdu: 14:30. Hmm, co to je? Ja tam ale mám být o hodinu dřív. Jak se tohle mohlo stát. To je půl hodiny před startem. Ok, vykašlu se na to? Ne. Jedu. Nějak to dopadne, třeba z nich nějak to číslo vymodlím a za půl hodiny bych se z parkoviště na start měl dostat (v informacích o dopravě bylo že poslední autobus na start jede 13:30), nu což. Uvidíme.

Ve 14:25 mýjím řady aut zaparkované kolem cesty kde se dá, přiřítím se na parkoviště a do prvního volného fleku vrazím auto a vidím jak kolem mě projíždí autobus. Super! To klapne, říkám si. Drapnu tašku a utíkám za autobusem. Rozcička číslo jedna. “Dobrý den, jedete hned zpátky?” vybafnu na řidiče, který vysadil asi pět cestujících. “Šéfka, říkala, že je teď pauza, ale klidně vás tam hodím, stojí támhle u kolejí.” Děkuji a běžím zpět přes celé parkoviště a asi tak pět set metrů daleko vidím hlouček lidí. Rozcvička číslo dvě. Dobíhám k nim a vidím pána, paní s vysilačkou (šéfka!) a paní stojící u auta a převlékacíjí se do běžeckého. Z diskuze vyplnulo, že nejsem takhle opožděn sám. Chvíli to vypadá, že autobus nepojede, pak, že pojede a nakonec se zjeví vedle nás a my se připravujem nastupovat, já v té době už taky z půlky převlečen do běžeckého.

Autobus zastaví otevřou se dveře, je tam šofér a hned za ním sedí šofér se kterým jsem se před chvílí bavil. “Jedem si na oběd, když je teď ta pauza.” A sakra. Nakonec je “šéfka” přemluví aby nás ještě hodili do Skořic, ale že zpět už nikoho brát nemusí a ať pak jedou na oběd. V tu chvíli u nás zastavuje Oktávka, ze které vyskakují další dva lidi, kteří taky potřebujou na start. Šéfka je nažene do autobusu k nám a vyrážíme. Je 14:37.

Autobus zastavuje lehce přes pět set metrů od zázemí závodu. Zjišťují, že paní co se převlékala už číslo má, takže může jít v podstatě jenom na start. Já po cestě ještě dokončuji převlékání, lepím bradavky a podobně. Vystupuji už připraven startovat, už jenom vyzvednout číslo a uložit tašku do úschovny. Utíkám do kopečka k zázemí závodu, ke konci už mi malinko tuhnou lýtka. Ptám se a asi napodruhé nacházím registrace. Vyfasovat číslo se podařilo bez problémů, vydím plné krabice nevyzvednutých čísel. V tomto počasí se ani moc nedivím. Prší a poletuje sníh, nebo jsou to snad kroupy, nejspíš něco mezi. Je 14:50.

Fronta na úschovnu vypadá tak na den či dva. Ale ze strany od registrací je druhá, takže 14:55 stojím připraven na startu. Mám žízeň jako prase, ale sem tu a v podstatě zahřátý a připravený na start. Neuvěřitelné.

Závod si pak úžívám jako zaslouženou odměnu za nevzdávání se. Výsledek 2:20 sice není žádné terno, ale s průběhem závodu jsem spokojen. Podařilo se mi se neurvat do kopců a na posledních šest kilometrů jsem vyrukoval se “zdrcujícím” spurtem a předběhl aspoň třicet. V posledním kopci jsem se pral jako lev a svůj “běh” doplnil nezapomenutelným soundrackem, polehčující okolností mi budiž to, že sem v tom nebyl sám.

A nakonec důležitý verdikt. Příští rok znova? Asi ne, brdy jsou krásné, alel osobně mám radši oblast okolo Mníšku. Trasa až na jedno místo nenabízí hezké výhledy a do pěkného lesa se můžu proběhnout za barákem. Karlštejn a Velká Amerika má holt jiné kouzlo. Servis i organizace Běhej Lesy byl ovšem jako obvykle bezchybný. Mrkněte na fotky.

 

 

Komentáře

 
Zatím zde není žádný komentář.
 

Přidej komentář

 
Povinná pole jsou vyznačena tučně.