Těstoviny s tuňákem

Zbožňuji těstoviny. Ale klasiku se mi vařit nechtělo, pamatuji si, že těstovinový salát s tuňákem je normlálka, tak proč to nezkusit udělat taky za tepla?

Nejdříve je potřeba velmi na jemno nasekat cibulku, pro dva stačí jedna menší cibule, ale je potřeba fakt na jemno, nakonec tam přijde smetana a já nemám rád výraznou chuť cibule ve smetanové omáčce. Cibulku na rozpálené pánvi s olivovým olejem osmahnu skoro do zlatova a přidám tuňáka (nechat pořádně vytéct vodu z konzervy!). Pěkně zamíchám a tuňáka vařečkou rozmělním na akorát kousky (ne, doopravdy neexistuje definice akorát, je to podle chuti). Není třeba dlouho čekat a může se přidat sterilovaná kukuřice (opět bez vody prosím). Pro dva lidi jsem použil normálního tuňáka v konzervě a větší konzervu kukuřice. Tak po minutě prohřívání zaliju jednou šlehačkou (gurmáni můžou použít tu extra tučnou a já budu závidět). Nakonec je potřeba pár minut vařit, fakt nevím jak dlouho, ale projeví se to tak, že to celé tak nějak zahoustne a spojí se chuti.

Nakonec je z toho fajna bašta. Sranda je, že jsem tam nedal ani zrno koření nebo soli, tuňáka netřeba přebíjet a soli v těch konzervách už je ažaž.

Grilované hambáče

Nedělní oběd jsem chystal už v sobotu, přišel jsem nadřený se squashe a ještě jsem si naložil hodinku v kuchyni (včetně přípravy těstovin). Už dlouho jsem měl chuť na klasické karbanátky, ale nějak nebyla vůle, vařil jsem je snad jednou v životě kdysi na kolejích. Nakonec jsem odvážně koupil už namleté hovězí ve špáru a radši jsem moc nezjišťoval z jakých je to částí jakého zvířete, barvu to každopádně mělo hovězí. Za následující “recept” se předem omlouvám jelikož jídlo vznikalo tak nějak postupně a nějaké míry a váhy, na to nebyl čas. Co tam všecko přišlo:

• mleté hovězí (šokující, že?)
• mouka (jenom trošku)
• strouhanka (přidávat dokud není pěkná tvárná jednolitá hmota)
• vajíčka (dal jsem tři)
• olivový olej (tak deci)
• cuketa na hrubou nastrouhaná (zbyla půlka v lednici, tak proč ne)
• pesto z medvědího česneku (sezóní zálžitost, můžete aj obyčejný)
• sůl, pepř, tymián, sójovka, kari

A to je myslím všecko, ale jistý si tím nejsu. Důležité je to hlavně důkladně zamíchat (ideálně vlastníma rukama jako já) a nechat tak ten den odležet v ledničce. Následně se to uplácá do placiček a šup s tím na gril. Opečeme do zlatova a mňam! Samozřejmě jsme to tak po suchu nejedli, ale udělal jsem k tomu brambory na plátky nakrájené v alobalu s olivovým olejem a cibulkou zapečené.

A strávníci byli spokojení, né že né. Mě taky moc chutnalo a ještě když se to důkladně zalije vyhlazeným pivečkem, tak je příjemná neděle na světě.

Očisti a nasekej na kousky zeleninu. Rajčata, papriky, ledový salát, okurky, fantazii se meze nekladou. Uvař si těstoviny, nejlíp se mi osvědčili Fusilli (vrtule/spirály). Vařit al dente, ale to snad není nutno připomínat. Těstoviny sceď a nechej vychladnout. Je třeba je občas promíchat aby se moc neslepily, taky je možné je trošku polít olivovým olejem (o tom dále), potom se tolik nelepí. Důležité je nemíchat teple těstoviny se zeleninou – hlavně ledový salát se takto úplne zničí.

To nejdůležitější je na salátu zálivka. Je s ní docela problém, jelikož ji dělám pokaždé tak nějak od oka a podle aktuální chuti. Každopádně základ je řecký olivový olej, ideální je Lyrakis (v ČR ho prodává ho myslím jenom Interspar), každopádně by to měl byt řecký olej, jelikož španělské jsou třeba hodně aromatické a nemají tak jemnou chuť. Zálivka se musí dělat bokem – ideálně ve větším hrnku nebo menší misce. Úplně nejlepší je něco co má kolmé stěny. Na celý pytel těstovin dávám většinou tak jeden a půl až dvě deci olivového oleje. Klidně víc, míň asi ne. Do oleje pak dávám nějaké zahušťovadlo. Nejradši mám tatarku nebo Francouzský Desing Hellmans. Dá se použít i majolka nebo jiné hotové dresingy, ale musí se opatrně aby tam nebyly příliš křiklavé chuti. Tatarku dávám většinou tak jedna ku jedné k oleji, ale čím míň se tam toho dá, tím zdravější to potom je. Nakonec je zálivku třeba okořenit. Nejdřív velmi jemně osolit a opepřit, pepř jde nahradit třeba saturejkou. Ideální je do toho nasekat koření čestvě natrhané, ale na sušených taky není nic špatného. Fantazii se meze nekladou. Moje oblíbená kombinace je bazalka, maličko oregano a saturejka. Vymyslet se jich dá bezpočet. Okořeněnou zálivku je taky potřeba důkladně promíchat.

Nakonec se zelenina a těstoviny promíchají v jedné velké míse a zalijí zálivkou. Celý salát je pak nejlepší nechat tak půl hodiny odstát a pak vesele konzumovat.

Ve vaření jsem tak trochu samouk a tvrdohlavec. Mám k jídlu svůj přístup a vím co nám chutná a podle toho taky vařím. Dneska jsem chtěl vyzkoušet jak vepřová panenka reaguje na dlouhé a pomalé pečení. Ráno než jsem šel na squash jsem zapnul troubu a začal chystat maso.

Dno hrnce jsem pokryl silnou vrstvou olivového oleje a na to naházel na půlkolečka nakrájenou cibulku. Cibulku jsem zasypal oreganem a jemně opepřil. Nato jsem položil kousky masa a osolil jsem je. Jelikož se mi zdálo, že té cibulky je málo vzal ještě jednu pořádnou mrkev a začal ji na to všechno strouhat. Mrkev jsem pěkně rovnoměrně roprostřel po celé ploše hrnce. Nakonec jsem to celé pěkně pokropil sójovkou a podlil trochou vody, aby to neleželo jen ta na suchu. Přikryl jsem to pokličkou a šup s tím do trouby vyhřáté na 150 stupňů a hurá na squash.

Po squashi jsem byl velmi zvědav jak to vypadá. Vypadalo to skvěle a ta vůně… Mňam. Maso jsem vytáhl z hrnce a zbytek pořádně promýchal. Paj jsem dal maso zpátky a šup s tím zpět do trouby. Další dvě hodiny pečení a už jsem začínal mít hlad. Naškrábal jsem tedy brambory a dal je vařit s kmínem.

Zbývalo vyřešit jak s tím na talíř. Nejdřív brambory, pak maso a pak vybrat mrkev s cibulkou z té spousty šťávy v hrnci a hezky tím nazdobit brambory. Celé jsem to pak zalil troškou té šťávy z hrnce.

Výsledek byl výborný. Příště to zkusím s nějakým tučnějším masem. Taková pěkně prorostená krkovička v celku by moha být ještě lepší.