PS: Jo vím, že v drtivé většině za to můžou podklady od klienta a určitě existuje i spousta dalších výmluv. Ty si prosím strčte…za klobouk.

Zahrada

Víno
Když to vyroste přímo na vaší zahradě, tak je to nádhera.

Květnové kvítí
Možná jsem kýčař, možná ne. Ale když na jaře všechno rozkvete, fotím ty květy kýč nekýč.

Psi

Smutné štěně
Když měla Brenda štěnata nedalo se focení odolat, tahle fotka podle mě docela přesně vystihuje křehkost a zmatenost štěněte.

Molly u Botiče
Procházky s Majdou a Molly (a také páníčky Petrem a Ivčou) u Botiče mám moc rád. Tahle fotka vznikla letos v zimě a svojí dynamikou mě dodnes fascinuje.

Elis v Mařaticích
Vykopávky jsou kouzelné místo se zajímavou historií. Často tam s Elis chodíme, když jsem zrovna na Moravě.

Místa

Praha z Vyšehradu
Moje snad první povedená HDR fotka zachycující pohled na Vltavu z Vyšehradu.

Průhonický park
V zámeckém parku v Průhonicích se dá fotit a fotit, je to nádherné místo. Vybral jsem tuto fotku z jedné podzimní návštěvy.

Šumava
Na Šumavě jsem byl letos poprvé a to přesně na přelomu roku. Nedokázal jsem nezařadit tyto dvě fotky. První je vlastně ještě z úplného okraje Šumavy, kde jsem neodolal a na rychlostní silnici zastavil, vylezl z auta, postavil stativ a vyfotil mimo jiné toto:

Druhá je potom přímo ze středu Šumavy focená z rozhledny na Javorníku.

Akvárium v Barceloně
Barcelonské akvárko je plné fotogenických objektů a tenhleten nádherně vybarvený leguán je jedním z nich.

Valtice
Do Valtic jezdím alespoň jednou ročně do Salonu vín. Letos jsem tam byl dvakrát a při druhé návštěvě jsme si projeli Lednicko-Valtický areál na kolech.

Říp
Z Řípu je nádherný rozhled na českou krajinu. Já se tam letos podíval poprvé a podařil se mi tam tenhle úlovek.

Toskánsko
V Toskánsku jsme si letos užívali hlavně jídlo a pití nicméně pobyt nevyšel ani fotograficky na prázdno. Zbožňuju teplé barvy západu slunce.

Noční Praha
Prahu bych fotil pořád, je to kouzelné město ve dne i v noci a hlavně to noční focení mám moc rád. Tahle fotka z mé poslední expedice je prostě kouzelná.

Kamenické soutězky
České Švýcarsko, Pravčická Brána a říčka Kamenice. Spousty fotogenických objektů a hlavě důvod proč se na dvaceti-kilometrové procházce tahat se stativem a na jejím konci si užívat focení na dlouhý čas.

Adršpach
To nejlepší nakonec. Tenhle vodopád se jmenuje Malý vodopád a nachází se uprostřed Adršpašského skalního města. I když jsem své kreativitě u téhle fotky pořádně povolil uzdu, jsem na ni náležitě hrdý.

Objednávka a dodávka

Jediné místo, kde se dá Kindle objednat je americký Amazon. V evropských pobočkách objednávat nejde. Zajímavé taky je, že když si objednáte Kindle, tak nedostanete na výběr možnosti přepravy, Amazon ho automaticky pošle tím nejrychlejším možným způsobem, chce abyste ho už už měli. Celý proces objednání a dodávky už pěkně popsal Cohen, takže ho nebudu opakovat. Jediné co snad dodám, je jedna malá rada.

Zásilce tvá většinou dva až tři dny než z Ameriky dorazí do Prahy a pak se zasekne na celním úřadě. Dopravce by měl mít vše potřebné k proclení, v mém případě ale neměl, takže balík na celnici ležel o dva dny déle než bylo potřeba. Rada tedy zní: pokud se ve sledování objeví stav “zpoždění při proclení”, volejte dopravci (v mém případě DHL) a zjišťujte, jestli něco nepotřebují. Může to procesu proclení výrazně pomoci.

Display

Subjektivně? Elektronický inkoust (e-ink) se papíru nevyrovná, ale přiblíží se mu natolik, že to bohatě stačí. Pro porovnání nabízím několik fotek:

Kniha
Kindle – český text
Kindle – anglický text
Kindle Aplikace na telefonu HTC G1

Hlavní rozdíl mezi e-inkoustem a papírem je v ostrosti. Na detailech je vidět, že písmena na Kindle jsou lehce rozmazaná, display má prostě nižší hustotu bodů než tiskárna. Při pohledu lidského oka z jakékoli vzdálenosti není tento jev vůbec pozorovatelný. Co je docela srandovní, je porovnání s klasickým LCD displayem. Lidé, kteří tvrdí, že se na podsvíceném lesklém LCD (např. iPad) dá číst stejně pohodlně jako na e-ink displayi, jsou podle mě úplně mimo mísu.

Hardware

I když jsem Kindle už v ruce měl, znova mě dostal tím jak je teňoučký. Někde jsem četl, že lidem přijde v ruce docela těžký. Není výrazně těžší než tři sta stran papíru v normální knize. Zadní strana je kovová a přední kryt je matně bílý tvrdý plast. Celkově na mě působí spolehlivě a odolně.

Jednou v autobuse sem si uvědomil, že mi svojí tloušťkou Kindle připomíná asi tak pět lisů tvrdého papíru s tím že horní dva v sobě mají výřez a je vidět na ten prostřední. V mých tlapách ta tenkost fat vyniká.

Bílá je bílá a občas přitahuje hmyz, který si ji pomýlí s květinkou. Jednou jsem musel takhle jednoho broučka odcvrnknout asi čtyřikrát. Nakonec jsem mu musel dát pořádnou ránu, než vzal na vědomí, že tahle květinka je moje.

Ovládání

Kindle má Qwerty klávesnici pro zadávání textu (vyhledávání, psaní poznámek), tlačítka pro otáčení stránek, joystick a tlačítka pro Zpět a Domů. Docela mě překvapilo, jak moc bylo nutné tlačítka mačkat, aby se dostavila odezva, důvodem bude zřejmě ochrana proti nechtěnému zmáčknutí a člověk si krapet vyšší tuhost kláves rychle zvykne a při čtení ji velmi ocení.

Co mě fascinuje je promyšlené umístění tlačítek pro otočení na další stranu (jsou dvě, po obou stranách na stejném místě). Když totiž chytnu Kindle přirozeně do ruky můj palec skončí přímo nad klávesou Next Page (viz foto). Takže otočení stánky je jenom otázkou přitlačení palce na tlačítku, žádný další pohyb není potřeba. Stejně to funguje ať držím Kindle v pravé nebo levé ruce.

Whispernet

Pokud si kupujete Kindle, tak jedině za předpokladu, že primárním zdrojem knih vám bude Amazon. Kindle sice podporuje i další formáty, ale ne tolik jako ostatní nepřipojené čtečky. Na druhou stranu nabízí Amazon službu pro konverzi široké škály formátů do Kindle formátu a to buď placenou, kdy zkonvertované dokumenty pošle přímo do vašeho Kindle a nebo neplacenou, kdy dokumenty pošle zpět mailem a do Kindle si je můžete nahrát ručně přes USB. Další alternativou je například Calibre což je program, který umí snad všechny možné formáty zkonvertovat do Kindle-friendly MOBI formátu.

Nakupování knih na Kindle Store je ohromě cool. Kindle Store je dostupný přímo v Kindle, ale já přeci jenom zatím nakupuji z počítače. Knihu koupím, zaplatím kartou a bum, během minuty je kniha nachystaná v Kindle. Kindle totiž obsahuje GSM modul a v současné době poskytuje Amazon celosvětové datové připojení zdarma. Pro nakupování knih bude toto připojení vždy zdarma, pro prohlížení internetu, které je zatím v experimentálním stádiu, jsou data zatím taky zdarma (tuto informaci se mi zatím nepodařilo vyvrátit), ale nedoufám, že by to mělo dlouho vydržet.

Nakonec ještě dodám, že interní paměť Kindle je asi 1.5GB, což může vypadat jako docela málo. Není, stačí to pro uložení několika tisíce knih. A kdyby se přeci jenom naplnil, tak vaše koupené knihy lze z Kindle vymazat a pak si je znova zdarma stáhnout z Amazonu.

Maličkosti

Kindle umí předčítat a to buď přes vestavěné reproduktory a nebo do sluchátek (klasický jack). Syntetizátor řeči je samozřejmě určen hlavně pro angličtinu. Umí také přehrávat hudbu.

Kindle se nevypíná ale uspává, vypnout se dá, ale není k tomu důvod. Pěkné je, že při každém uspání se na obrazovce zobrazí jiná ilustrace (místo toho aby tam zůstala poslední stránka knihy). Většinou jsou to portréty klasických anglo-saských autorů a nebo ilustrace a obaly knih. Vypadá to fakt dobře.

Součástí Kindle je anglický výkladový slovník. Dá se použít samostatně, nebo přímo při čtení knihy stačí kurzorem najet ke slovíčku a automaticky se v dolní části displaye zobrazí jeho výklad.

Co dodat

Kindle je pohledem do budoucnosti, o tom nepochybuji. Má před sebou ještě dlouhou cestu, hlavně směrem k otevřenosti pro více vydavatelů (české knihy atd.) a taky ve vývoji kontrastnějších displejů. Z pohledu cena/výkon je to podle mě úžasné zařízení.

Zdaleka nejúžasnější na něm je to, že v lidech nevzbuzuje přílišný hype. Když se objevil iPhone nebo iPad, každý je chtěl vidět a hrát si s nima a když už se konečně dostali geekům do rukou mohli si s nima hrát a objevovat je dlouhé hodiny. Když někomu půjčím do ruky Kindle, tak reakce je pozitivní, ale velmi rychle se Kindle odhalí jako jenom chytřejší kniha. Kindle je v podstatě nudný (zábavné jsou knihy v něm), design je čistý a jednoduchý bez nějakého eye-candy. Fukce je jednoduchá. Kindle nepřinesl revoluci knihy, jenom evoluci toho jak se ke knihám dostáváme.

Říkat jednodenní přednáškové akci s uzavřeným výběrem přednášejících Konference je podle mě hodně silná nadsázka, ale v dnešní době je konferencí v podstatě všechno, kde se povídá, tak proč ne. Co se týče místa konání a celkového zázemí této akce, tak snad až na totální stack overflow v oblasti toalet v době oběda není co vytknout. Vše proběhlo hladce a to i pro mě, který platbu za účast odeslal na účet příliš pozdě. Národní Technická Knihovna je dobře dostupná pěkná moderní budova, rozhodně lepší, než úplně na kraji prahy umístěné WebExpo. A teď k jednotlivým přednáškám.

Adam Fendrych z Dobrého Webu přednášel o User Experience. Z jeho přednášky jsem si odnesl to, že User Experience je disciplína, na kterou byste si měli najmout minimálně další čtyři lidi do týmu, ale že čeští UE experti jsou zvyklí být hokly pro všechno a dělat práci všech těchto čtyřech lidí. Taky zmínil jaké jsou kanály zpětné vazby pro optimalizaci UE a jak se tyto kanály používají. Pro povídání takto praktické disciplíně byla přednáška příliš obecná. Přednášející se pokusil zahrnout vše a mě neřekl nic. Pokud bylo smyslem přednášky přesvědčit obecenstvo, že UE je něco do čeho se vyplatí investovat tak ukázat jednoduchou homepage Googlu určitě nestačí. Chce to exámply a předat zkušenosti z praxe.

Na povídání Daniela Steigerwalda o JavaScriptu jsem se docela těšil. Hlavně kvůli jeho seriálu na Zdrojáku, který jsem četl (snad jediná věc, co mě tam zatím zaujala). Smyslem celé přednášky bylo vysvětlit jak že se to OOP v JavaScriptu dělá. Jelikož JavaScriptový svět vůbec nesleduju tak jsem pochopil, že teprve v posledních letech začali do JavaScriptu fušovat programátoři (do teď ten jazyk prznili kodéři) a znovu objevili zlatý grál OOP a je potřeba ty ostatní osvítit. Dobře, ale suchým přednášením faktů to nepůjde, opět mi chybělo nějaké to pěkné použití. Věřím, že Daniel je pro věc velmi zapálený, a jeho osvětovému tažení, přeji mnoho úspěchů, ale na akcích tohoto typu se ku*va neříká.

Přednášku Davida Grudla o Nette a AJAXU, zhodnotím krátce: pozdní příchod na akci, problémy s nastavením stroje, dlouho nefunkční prototyp vytvořený v průběhu přednášky a přesto všechno zábavná a zajímavá přednáška, která mě utvrdila, že PHP už se fakt nechci dotknout ani klackem.

Můj osobní zlatý hřeb měl přijít hned po obědě. Honza Král a jeho NOSQL databáze ve mě vzbuzovali naději na hodinu nabytou novým a nepoznaným od někoho, kdo má s použitím technologie bohaté zkušenosti. Databázová teorie na začátek byla zřejmě nutná pro tu část publika, která se neorientuje v technických detailech. Osobně jsem přesvědčen, že NOSQL znamená doopravy žádné-SQL a ne ne-jenom-SQL, ale to je jedno. Co mě dostalo bylo prohlášení, že první věc, na kterou vývojář při používání SQL databáze narazí, je, že to má problémy s horizontálním škálováním. Prd, narazí na spoustu dalších věcí než začne řešit škálování. Následující opakované zmiňování Googlu, Amazonu a podobných aplikací byli pro mě posledním hřebíkem do rakve dojmů. Ano zajímá mě, jak by se psal takový Amazon tak, aby to dobře škálovalo, ale k čemu mi to prakticky bude (ebay to třeba řeší tak, že se zahodili transakce)? Jak zdůvodním zákazníkovy použití noSQL databáze a práce navíc, kterou to s sebou nese? Osobně jsem velkým příznivcem této staronové technologie, ale chce to meze a rozumné argumenty. Z přednášky jsem byl povinnostmi nucen pře půlkou odejít a tak doufám, že její tón se po půl hodině změnil nebo že můj částečný obraz je hodně zkreslený.

Následující přednášku o Agile a panelovou diskuzi jsem si nechal ujít, jednoduše jsem v nich neviděl nic přínosného. IDF 2010 mě tedy docela zklamalo asi si příště radši na pár hodin pustím nějaké Google Tech Talks.

Ještě než se vrhnu na vyjmenovávání vín, tak bych rád shrnul můj celkový dojem z letošního salonu. Hlavní osu letos překvapivě tvoří Pozdní sběry. Z dřívějších ročníků jsem byl zvyklý na spousty skvělých Výběrů z hroznů (a občasných bobulí). Letos tato vína tvořila spíše raritu, ale zas tak velké překvapení to nakonec nebylo, protože tento trend byl z posledních ročníků patrný. Osou letošního salonu jsou tedy vína se spíše nižší cukernatostí šťávy a také s nižším obsahem zbytkových cukrů. Vína v salonu jsou letos spíše sušší a také tvrdší. Pokud patříte mezi milovníky sladších vín, tak každopádně neklesejte na mysli, protože když už se do nabídky nějaký výběr z hroznů dostal, tak jsou to vína špičková a chtělo by se říct na světové úrovni.

Tak a teď už k samotným vínům. V Salonu je jich sto, k volné degustaci jich je k letos dispozici něco přes osmdesát. Pro degustaci zbytku vín je třeba zakoupit vstupenku na speciální řízené degustační programy. V těchto programech jsou speciální vína, mezi která patří letos i některé výběry z hroznů a vyšší, slámová a ledová vína a samozřejmě sekty. Já se tady budu věnovat pouze vínům v programu volné degustace. Seznam vín je k dispozici na webu NVC, bohužel tam neuvádějí čísla, pod kterými jsou vína seřazena ve sklepě. Závěrem bych ještě rád uvedl, že níže uvedené jsou čistě moje osobní názory a pocity a u vína platí, že co člověk, to jiná chuť.

Vysvětlivky: VH = výběr z hroznů, PZ = pozdní sběr, ZV = moravské zemské víno, K = kabinetní víno, JO = jakostní víno odrůdové.

Bílá vína

Č. 1: Ryzlink Vlašský, 2008, PZ, Vinařství Galant – Jednička je v salonu velmi nevděčné číslo. Je to víno, na které se první zapomene. Přitom to pravidelně je jedno z nejlepších vín Salonu. Jedničku doporučuji určitě ochutnat a ještě se k ní vrátit. Mě letos v konkurenci moc nezaujala, ale určitě také nezklamala.

Č. 3: Ryzlink Vlašský, 2008, PZ, Mikrosvín Mikulov – Pro mě druhý nejlepší vlašák. Má vyšší zbytkové cukry než jednička a to mu dodává plnější chuť a příjemnější aroma.

Č. 5: Ryzlink Vlašský, 2008, PZ, Vinařství Volařík – Neznámý vinař takže tajemné víno. Velmi příjemně překvapilo. Krásná kombinace cukrů a kyselinek dodává plnou chuť a nádherný zážitek.

Č. 6: Ryzlink Vlašský, 2008, PZ, Šebesta Martin – Vysoký obsah zbytkových cukrů. Lahůdka pro ty co si rádi pochutnají na sladších vínech.

Č. 7: Ryzlink Vlašský, 2008, ZV, Rosenberg Winery – Podle obsahu cukru ve šťávě spadá víno na hranu výběru z hroznů a výběru z bobulí. Vyšší zbytkový cukr značí sladší víno, které ovšem doplňují velmi příjemné kyselinky. Špičkový zástupce mých oblíbených vlašáků.

Č. 8: Veltlínské Zelené Rané, 2008, PZ, Vinařství Kovacs – Pan Kovacs patří ke stálým značkám Salonu, proto mě toto víno překvapilo svojí nezajímavostí a plaností. Snad v jiném kontextu bych ho byl schopen lépe ocenit, ale pokud se do salonu letos vrátím, toto víno určitě přeskočím.

Č. 10: Veltlínské Zelené, 2008, PZ, Vinařství Kovacs – Další počin pana Kovacse. Velmi vysoký obsah zbytkového cukru, skoro neuvěřitelný pro Pozdní sběr. Víno jistě osloví milovníky sladkých vín, pro mě byla ale zklamáním jeho aromatická prázdnota.

Č. 11: Muller Thurgau, 2008, PZ, Moravíno – Jediná milerka v salonu, bylo ji potřeba ochutnat. Nijak nepřekvapí ani neurazí, velmi příjemné víno.

Č. 12: Neuburské, 2008, JO, Tetur Vladimír – Pro mě absolutně neznámý vinař, který se do salonu dostal snad poprvé. Jeho víno bylo v salonu to nejlevnější a jediné vysvětlení, které pro tuto skutečnost mám je, že se snaží prorazit na trh. Jeho víno je chuťově i aromaticky krásně vyvážené a potěší snad každého milovníka dobrých vín. Panu Teturovi přeji mnoho zdaru a věřím, že jeho vína v Salonu znovu uvidíme.

Č. 13: Neuburské, 2008, PZ, Vinařství Lahofer – Jednoznačně nejlepší Neuburk. Nádherné víno se vším co k tomu patří. Lahofer je pro mě zatím neznáma značka, ale v letošním Salonu se mi vryla hodně hluboko do paměti.

Č. 18: Chardonay, 2008, PZ, Kosík Pavel MUDr. – Podle mého názoru je Chardonay klasická ženská odrůda, víno by mělo být jemné a velmi příjemné. Toto víno se mému pojetí úplně vymyká, je spíše tvrdší s výraznou chutí. Celkově je ovšem chuť vyvážená a toto víno velmi příjemně překvapilo.

Č. 20: Chardonay, 2008, PZ, Tetur Vladimír – Opět víno od pana Tetura a opět víno, které velmi zaujalo. Toto je Chardonay jak má byt. Plné aroma, vyšší zbytkový cukr a jemné kyselinky na konci, prostě nádhera.

Č. 22: Rulandské Bílé, 2007, PZ, Vinselekt Michlovský – Pro mě asi nejlepší Rulanda Bílá, PZ. Příjemné víno, které bohužel potvrdilo, že Rulandám letos jaksi chyběl náboj.

Č. 24: Rulandské Bílé, 2006, VH, Vinselekt Michlovský – Doopravdy velmi povedený výběr z hroznů. Zbytkového cukru by mohlo být krapet míň, ale i tak špičkové víno, které ohromí svojí plnou a nádhernou chutí.

Č. 32: Rulandské Šedé, 2008, VH, Vinařství Lahofer – Jediná Rulanda Šedá, kterou jsem se rozhodl zde vyzdvihnout a to přesto, že jsem tuto odrůdu testoval celou. Ostatní Rulandy Šedé prostě nezaujaly a celé to musela zachránit až firma Lahofer. Víno, které není radno přeskakovat a další z ohromných zážitků na letošním Salonu.

Č. 37: Ryzlink Rýnský, 2008, PZ, Vinařství U Kapličky – Vinařská obec Zaječí a trať U Kapličky už jsou zárukou moravské vinařské špičky. Dobré vína z této oblasti patří již stabilně k těm nejlepším a to samé platí i pro tento Pozdní sběr. Kvalitou strčí do kapsy mnohé výběry z hroznů.

Č. 38: Ryzlink Rýnský, 2008, VH, Moravíno – Bombasticky slaďounký výběr, který zaujal plností a hlavně vyvážeností chuti.

Č. 41: Aurelius, 2008, VH, Uher Josef – Polosladký výběr z hroznů potěší zejména ty, kteří ve víně moc cukru nepotřebují. Víno zaujalo a překvapilo příjemnou chutí a lehkým aroma.

Č. 43: Kerner, 2008, PZ, Mikrosvín Mikulov – Určitě nepřeskakovat. Těžko se popisuje co mě na tomto vínu zaujalo, ale jedno je jisté: toto víno má svoje jedinečné kouzlo.

Č. 44: Grand Cuvé Bílé, 2008, VH, Moravíno – Velmi příjemně namíchané cuvé ze Savignonu a Ruladny šedé. Tak trošku rarita, kterou není radno vynechat.

Č. 45: Savignon, 2008, PZ, Vinselekt Michlovský – Špičkový savignon, který zaujal nevídanou šířkou chuti.

Č. 48: Savignon, 2008, VH, LIVI – Toto víno jsme jednohlasně prohlásili Vínem Roku. I když se jedná o víno sladší, chuť doplňují neméně výrazné kyselé tóny, nádherné aroma je jenom třešničkou na dortu tohoto dokonalého vína.

Č. 52: Pálava, 2008, VH, Vinařství U Kapličky – Výbroná pálava od Kapličky.

Č. 53: Pálava, 2008, VH, Tichý Richard – Slaďoučká pálava, která nezklame ani nejnáročnější milovníky této odrůdy.

Č. 56: Muškát Moravský, 2008, K, Kovacs – Abych pana Kovacse jenom nehanil, tak musím říct, že tento Muškát je nad míru povedený. Nádherné aroma a příjemná ovocná chuť.

Růžová vína

Č. 59: Zweigeltrebe Rosé, 2008, JO, Vinařství zámečník – Výborné růžové víno, když jsem chutnal tak jsem si říkal, že toto víno je doopravdy moc povedené.

Č. 60: Zweigeltrebe Rosé, 2008, JO, Tetur Tomáš – Ve srovnání s 59 má plnější chuť. Nelze říct, že je lepší, jistě si každé najde svoje příznivce odpůrce. Já byl nadšen z obou.

Červená vína

Č. 71: Zweigeltrebe, 2007, JO, Patria Kobylí – Příjemné červené. Charakteristické jsou kořenité odstíny chuti.

Č. 73: Zweigeltrebe, 2007, VH, Patria Kobylí – Barikové víno, chuť je tedy do kořenita až čokoládova. Velmi dobré.

Související články:

1. Malá rodinná degustace

Disclaimer: uvědomuju si, že ovladače pro autofocus pravděpodobně psal někdo z Motoroly, která má na podobně jako Google pověst tech-driven společnosti, tak nevím.

Dovolím si citovat:

A právě v tom je velký rozdíl mezi Kanadou a možnostmi České republiky. Jak dobře víte, Kanada se rozhodnout může, Česká republika se rozhodnout nemůže. Za nás se musí rozhodnout Brusel. Já k tomu žádný další komentář nemám.

Myslím, že hodně lidí je rozhořčeno nesmyslnou imigrační politikou Kanady a tím, že si nám dovolili zavést víza. Je načase si uvědomit, že Kanada je suverénní stát a má na svoji zahraniční politiku, ať už je jakákoli, plné právo. Zeptejme se radši sami sebe kdo jak hlasoval při referendu o vstupu do EU?

Dále je třeba podívat se na zoubek tomu jak funguje naše diplomacie. Kdyby místo ignorování problému a hraní mrtvého brouka se naše velvyslanectví a ministerstvo zahraničí zasadilo o to aby Kanada uznala Českou Republiku jako bezpečnou zemi, byl by celí problém se žadateli o azyl vyřešen. Fakt, že Kanada nás řadí mezi země, kde může docházet k rasové a národnostní diskriminaci nebo útlaku je pro mě daleko více šokující než to že nám zavádí víza.

Zrcadlovka

Událostí číslo jedna je koupě nového fotopřístroje. Sony A200 je z mého pohledu neuvěřitelný přístroj. Ano je to skoro nejlevnější zrcadlovka na trhu, ale cena byla pro mě, jako spíše příležitostného fotografa, vždy faktorem, který mi bránil v koupi zrcadlovky. Inu situace se změnila a já si focení s A200 nemůžu vynachválit. Na focení sportovních událostí to sice jen tak nestačí, ale na tancování okolo kytiček a mnoho dalšího stačí výborně.

Pořízením zrcadlovky jsem získal pocit jakési zodpovědnosti vůči svým fotkám. Najedou jsem daleko kritičtější k tomu co vyfotím. Výběr a úpravy toho, co zůstane na disku, je proces na dlouhé hodiny, při kterém se ale neskonale bavím a při kterém si také výborně odpočinu. Focení blbostí, vymýšlení ideálního záběru nebo prosté experimentování mě hrozně baví.

Můžete si myslet, že jsem při výběru foťáku udělal chybu, že ke značce XY je daleko lepší výběr příslušenství. Já už teď vím, že na focení fotbalu je potřeba alepoň 300mm objektiv a že na tu házenou bez blesku už nemá cenu chodit. Ještě že nejsem profi fotograf, fotím kytičky a další věci okolo a na to mi současná sada A200 plus 18-70 objektiv dokonale vyhovuje. Přemýšlím o blesku a nebo dalším objektivu, ale zatím to není žádná priorita. Co se stává větší prioritou je taška. Ono pohodit takhle milovaný přístroj jenom tak do batohu není nic příjemného. Takže za necelé dva týdny budu ve státech určitě nakupovat. Taška Clumpler mě pro celou záležitost nadchla. Nadšení opadlo po přepočtení dolarů na koruny. Hledání na eBay mě přivedlo na tašku Tenba, která je v nabídce dokonce i se stativem. Hledání zatím pokračuje, ale nabídka na tašku i se stativem za $100 je velmi velmi lákavá. Ještě uvidím co nabídnou kamenné obchody v okolí San Francisca.

Amerika v Záběhlicích

Jednou bych chtěl umět psát takové cestopisy jako Arthur Dent. Doopravdy! Při čtení jeho zápisků jsem se začal zpět do Kalifornie těšit. Celé se mi to vybavilo, když jsem byl nakupovat squashové příslušenství v jednom obchůdku tady v Záběhlicích. Kéž by jejich úroveň služeb byla považována za standard, zatím jsou bohužel světlou výjimkou.

Cupcake

Google uvolnil Android 1.5 aka Cupkake a na mém telefonu je to poznat. Shodou okolností jsem byl snad první v okruhu vlastníků G1 v mém okolí komu se update nainstaloval. Cupcake dělá z telefonu výborného telefon ještě o trošku lepší. Přináší některé nové funkce jako klávesnice na displayi a nahrávání videa a spoustu maličkostí jako doladění prvků uživatelského rozhraní a rozšíření některých vestavěných aplikací. Celé to ale není tak růžové, protože některé aplikace zase přestaly fungovat a jelikož nejsou open-source je třeba čekat až budou mít autoři čas je opravit.

Klaus.cz

Začal jsem číst články pana Prezidenta. Nutno přiznat, že některé jeho články nebo třeba vyjádření tiskového mluvčího jsou výborným čtením a je věčná škoda, že je nevidí ty masy na iDnesu a Novinkách, ale tam zase nechodím já.

Za týden je v plánu opalovačka (doufám) na Moravě a už týden na to se chystá druhý ročník slavné jOpenSpace “nekonference”. Už se těším na diskuse okolo nových trendů v serverové Javě a snad budu i schopen zaujmout novinkami v Javě mobilní a hlavně JavaFX.

Týden na to se budu opět válet na Moravě a usilovně oslavovat čtvrtstoletí. Snad to nebude příliš náročné. Pak se jenom vytočím v Praze a 27. března letím do San Franciska kde 4. červa začíná konference JavaOne. S JavaOne určitě přijdou nové zápisky do loňské série, které letos snad obohatím i o reportáže z přednášek, na které loni nebyla energie. Pokud máte čas a prostředky na JavaOne určitě doporučuj zajet, třeba už jenom kvůli našemu talku.

V průběhu celé této doby mám v plánu usilovně žhavit novou zrcadlovku, ke které jsem si nedávno dokonce přečetl návod a nestačím se divit co všechno se s tou hračkou dá dělat.