Ať si říká kdo chce co chce, hlavním důvodem kriminalizace švarcu je potřeba státu vybrat víc peněz. Uklízečky, kuchaři, číšníci, asistenti poslanců a zedníci, všecko to dnes jede na živnostenské listy. Otázka je, co se stane, až firmy a drazí páni poslanci zjistí, že tyto lidí musí zaměstnat. Kolik jich skončí na pracáku? Uvědomí si pak drazí poslanci, že je lepší vybrat méně na daních a zároveň platit výrazně méně na podporách?

Velký problém novely je v tom, že je koncipována tak, že je na zaměstnavateli, aby prokázal, že se o nezákonnou práci nejedená. Což společně s vysokými pokutami, přenáší břemeno ani ne tak na nás jako spíš na naše odběratele. V konečném důsledku to tedy není vůbec na mě, ale na firmě, která moji práci odbírá, zda se rozhodne, že je nutno náš vztah přehodnotit.

Co je to ta závislá činnost?

Závislou činnost definuje §6 zákona 586/1992 sb.. Jak je vidno, paragraf to není krátký, a o tom kde přesně začíná závislá činnost lze vést dlouhé spory. Dovolím si zde shrnout několik dostačujících podmínek pro označení činnosti závislou:

• jsem povinen dbát pokynů zadavatele
• jsem povinen dodržovat termíny dané zadavatelem
• zadavatel mě vyšle na pracovní cesty
• dodržuji metodiku danou zadavatelem (tohle mě fakt šokovalo)

Co tedy není závislou činností? Existuje spousta judikátů NSS, které říkají, že skoro všechno se dá označit jako závislá činnost a jenom jeden, který říká, že v případě 50/50 nelze říct, že se jedná o závislou činnost.

Odkud se bere těch padesát procent?

Pravidlo vychází ze znění Zákona o daních z příjmů (586/1992 sb., viz výše), který stanovuje, že v případě poměru závislé a nezávislé činnosti 50% na 50% není povinnost platit zálohy na daň z příjmu. NSS si toto pravidlo použil pro určení hranice určitelnosti závislé činnosti.

Svobodná povolání

Jednou možností pro nás programátory/designéry a podobné, je provozovat naši činnost v režimu Svobodného povolání. Detaily zde rozvádět nebudu. Celé se to točí okolo autorských děl a práv k těmto dílům, se uplatňuje pouze 40% paušál a není třeba mít živnostenský list.

Co dál?

Já sám nevím. V konečném důsledku je rozhodnutí v rukou našich odběratelů, nikoli nás živnostníků a rozhodnutí je to hodně těžké. Ústava sice říká, že mě nikdo nemůže nutit stát se zaměstnancem, ale to nezabrání FÚ aby mému odběrateli nedoměřil uniklé daně a sociální/zdravotní ze závislé činnosti.

Související články:

1. Konec živnostníků v čechách

Zjednodušeně řečeno pokud fakturujete víc jako 50% svých ročních příjmů jednomu subjektu porušujete zákon a finanční úřad vás může pokutovat až 100 tisíci korunami a vašeho odběratele až do výše deseti milionů (nově taky stanovili minimum 250 tisíc). Největší sranda je, že se o tom nikde nedočtete. Sám sem si ten sněmovní tisk zevrubně prošel a tuto velkou změnu má podle mě na svědomí tato věta:

“1. výkon závislé práce (§ 2 odst. 4 zákoníku práce) fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah (§ 2 odst. 4 zákoníku práce), nebo

Tato věta způsobuje, že švarc-systém se stává nelegální prací a na jako takový se na něj vztahují výše uvedené pokuty. Pořád to sice nevysvětluje, odkud se bere těch magických 50%. To plánuju zjistit a sem doplnit.

Neoficiální a neověřené zákulisní informace také říkají, že se nyní na MPSV připravuje skupina, která bude složena ze zástupců Oblastních inspektorátů práce, Úřadů práce a celní policie, která bude činit “přepadové kontrolní akce” a kontrolovat dodržování nového zákona. Kam myslíte že půjdou první?

Ale já nešvarcuju!

No já taky ne, většinu času jsem doma, mám vlastní hardware i software a fakturuju na všecky strany. Podle výše uvedeného mi to je prd platné, protože pořád je jedna firma, která mě živí (ostatní faktury jsou spíše maličkosti). Velký průser vidím u kontraktorů, kteří dostanou třeba roční projekt, což zas taková vyjímka není. Takový člověk efektivně s kontraktorováním skončil a nezvýbá mu nic jineho než zaměstnanecká smlouva na dobu učitou.

Aktualizace: další informace v druhém díle.

Související články:

1. Konec živnostníků v čechách – díl druhý

V posledních měsících jsem začal trošku fotit na film. Důvodem byla 27 let stará zrcadlovka EXA 500, kterou jsem našel nefunkční u rodičů. Podařilo se mi ji zprovoznit a jelikož mě to zařízení fascinuje (nemá jedinou elektronickou součástku!), začal jsem s ním něco málo fotit.

Neměl jsem v úmyslu převádět fotky na papír, to dělám jenom výjimečně, a kupovat chemii a hrát si se zvěšovákem se mi taky nechtělo. Rozhodnutí padlo na vyvolání filmu ve fotolabu a jeho následné oskenování. Po prvních úspěších jsem si dokonce pořídil specializovaný skener, ale výsledky byli tak špatné, že jsem byl nucen jej vrátit a spoléhat na služby fotolabu ve Vršovicích.

Abych ušetřil zvolil jsem následující algoritmus: nechám vyvolat film a následně podle toho jak to vypadá na filmu vyberu k naskenování jenom ty nadějné fotky. Tím ušetřím za skenování nepovedených políček (sken jedné fotky je dražší, než základní papírová fotka).

Když jsem nesl do fotolabu poslední film tak jsem z důvodu nedostatku času a přebytku nově nabyté důvěry ve své schopnosti jsem prostě řekl: “Vyvolat a naskenovat, prosím.” Tedy vše, ať to stojí co to stojí.

Dnes při vyzvedávání mě čekalo milé překvapení. Paní si nebyla jistá jestli chci i ty špatné fotky a tak mi zatím nevypálila fotky na CD (Staré myšlení, příklad 1.: vypálení na CD stojí stejně jako zkopírování na můj vlastní flash-disk) a má je nachystané v počítači abych si vybral, které chci. Byl jsem poněkud překvapen, ale rozhodl jsem se neprotestovat. Spolu jsme fotky prošli a vymazali ty vyloženě nepoužitelné. Paní pak udělala Ctrl+A a řekla: “Tak to máme 24.” a jala se je přesouvat na můj flash-disk. Staré myšlení, příklad 2.: za fotky na papír se platí od kusu, za fotky na flash-disku taky od kusu.

Výsledná cena tedy byla spočtena jako 24 naskenovaných fotek plus poplatek za uložení. Neměl jsem sílu protestovat nebo se ptát, ale evidentně není hudební a knižní průmysl jediný kdo se má co učit o digitálních technologiích. Ono to nakonec nebude o učení, ale spíš ochotě a chuti se zamyslet jestli způsob, kterým poskytuji svoje služby, dává v kontextu internetu a digitálních technologií ještě smysl.

K tomuto meandru se určitě vrátím, večerní focení tady bude určitě lepší než ranní a na podzim (či v zimě) možná úplně nejlepší.

Celý set jako obvykle na Flickru.

PS: Jo vím, že v drtivé většině za to můžou podklady od klienta a určitě existuje i spousta dalších výmluv. Ty si prosím strčte…za klobouk.

Říkat jednodenní přednáškové akci s uzavřeným výběrem přednášejících Konference je podle mě hodně silná nadsázka, ale v dnešní době je konferencí v podstatě všechno, kde se povídá, tak proč ne. Co se týče místa konání a celkového zázemí této akce, tak snad až na totální stack overflow v oblasti toalet v době oběda není co vytknout. Vše proběhlo hladce a to i pro mě, který platbu za účast odeslal na účet příliš pozdě. Národní Technická Knihovna je dobře dostupná pěkná moderní budova, rozhodně lepší, než úplně na kraji prahy umístěné WebExpo. A teď k jednotlivým přednáškám.

Adam Fendrych z Dobrého Webu přednášel o User Experience. Z jeho přednášky jsem si odnesl to, že User Experience je disciplína, na kterou byste si měli najmout minimálně další čtyři lidi do týmu, ale že čeští UE experti jsou zvyklí být hokly pro všechno a dělat práci všech těchto čtyřech lidí. Taky zmínil jaké jsou kanály zpětné vazby pro optimalizaci UE a jak se tyto kanály používají. Pro povídání takto praktické disciplíně byla přednáška příliš obecná. Přednášející se pokusil zahrnout vše a mě neřekl nic. Pokud bylo smyslem přednášky přesvědčit obecenstvo, že UE je něco do čeho se vyplatí investovat tak ukázat jednoduchou homepage Googlu určitě nestačí. Chce to exámply a předat zkušenosti z praxe.

Na povídání Daniela Steigerwalda o JavaScriptu jsem se docela těšil. Hlavně kvůli jeho seriálu na Zdrojáku, který jsem četl (snad jediná věc, co mě tam zatím zaujala). Smyslem celé přednášky bylo vysvětlit jak že se to OOP v JavaScriptu dělá. Jelikož JavaScriptový svět vůbec nesleduju tak jsem pochopil, že teprve v posledních letech začali do JavaScriptu fušovat programátoři (do teď ten jazyk prznili kodéři) a znovu objevili zlatý grál OOP a je potřeba ty ostatní osvítit. Dobře, ale suchým přednášením faktů to nepůjde, opět mi chybělo nějaké to pěkné použití. Věřím, že Daniel je pro věc velmi zapálený, a jeho osvětovému tažení, přeji mnoho úspěchů, ale na akcích tohoto typu se ku*va neříká.

Přednášku Davida Grudla o Nette a AJAXU, zhodnotím krátce: pozdní příchod na akci, problémy s nastavením stroje, dlouho nefunkční prototyp vytvořený v průběhu přednášky a přesto všechno zábavná a zajímavá přednáška, která mě utvrdila, že PHP už se fakt nechci dotknout ani klackem.

Můj osobní zlatý hřeb měl přijít hned po obědě. Honza Král a jeho NOSQL databáze ve mě vzbuzovali naději na hodinu nabytou novým a nepoznaným od někoho, kdo má s použitím technologie bohaté zkušenosti. Databázová teorie na začátek byla zřejmě nutná pro tu část publika, která se neorientuje v technických detailech. Osobně jsem přesvědčen, že NOSQL znamená doopravy žádné-SQL a ne ne-jenom-SQL, ale to je jedno. Co mě dostalo bylo prohlášení, že první věc, na kterou vývojář při používání SQL databáze narazí, je, že to má problémy s horizontálním škálováním. Prd, narazí na spoustu dalších věcí než začne řešit škálování. Následující opakované zmiňování Googlu, Amazonu a podobných aplikací byli pro mě posledním hřebíkem do rakve dojmů. Ano zajímá mě, jak by se psal takový Amazon tak, aby to dobře škálovalo, ale k čemu mi to prakticky bude (ebay to třeba řeší tak, že se zahodili transakce)? Jak zdůvodním zákazníkovy použití noSQL databáze a práce navíc, kterou to s sebou nese? Osobně jsem velkým příznivcem této staronové technologie, ale chce to meze a rozumné argumenty. Z přednášky jsem byl povinnostmi nucen pře půlkou odejít a tak doufám, že její tón se po půl hodině změnil nebo že můj částečný obraz je hodně zkreslený.

Následující přednášku o Agile a panelovou diskuzi jsem si nechal ujít, jednoduše jsem v nich neviděl nic přínosného. IDF 2010 mě tedy docela zklamalo asi si příště radši na pár hodin pustím nějaké Google Tech Talks.

Ještě než se vrhnu na vyjmenovávání vín, tak bych rád shrnul můj celkový dojem z letošního salonu. Hlavní osu letos překvapivě tvoří Pozdní sběry. Z dřívějších ročníků jsem byl zvyklý na spousty skvělých Výběrů z hroznů (a občasných bobulí). Letos tato vína tvořila spíše raritu, ale zas tak velké překvapení to nakonec nebylo, protože tento trend byl z posledních ročníků patrný. Osou letošního salonu jsou tedy vína se spíše nižší cukernatostí šťávy a také s nižším obsahem zbytkových cukrů. Vína v salonu jsou letos spíše sušší a také tvrdší. Pokud patříte mezi milovníky sladších vín, tak každopádně neklesejte na mysli, protože když už se do nabídky nějaký výběr z hroznů dostal, tak jsou to vína špičková a chtělo by se říct na světové úrovni.

Tak a teď už k samotným vínům. V Salonu je jich sto, k volné degustaci jich je k letos dispozici něco přes osmdesát. Pro degustaci zbytku vín je třeba zakoupit vstupenku na speciální řízené degustační programy. V těchto programech jsou speciální vína, mezi která patří letos i některé výběry z hroznů a vyšší, slámová a ledová vína a samozřejmě sekty. Já se tady budu věnovat pouze vínům v programu volné degustace. Seznam vín je k dispozici na webu NVC, bohužel tam neuvádějí čísla, pod kterými jsou vína seřazena ve sklepě. Závěrem bych ještě rád uvedl, že níže uvedené jsou čistě moje osobní názory a pocity a u vína platí, že co člověk, to jiná chuť.

Vysvětlivky: VH = výběr z hroznů, PZ = pozdní sběr, ZV = moravské zemské víno, K = kabinetní víno, JO = jakostní víno odrůdové.

Bílá vína

Č. 1: Ryzlink Vlašský, 2008, PZ, Vinařství Galant – Jednička je v salonu velmi nevděčné číslo. Je to víno, na které se první zapomene. Přitom to pravidelně je jedno z nejlepších vín Salonu. Jedničku doporučuji určitě ochutnat a ještě se k ní vrátit. Mě letos v konkurenci moc nezaujala, ale určitě také nezklamala.

Č. 3: Ryzlink Vlašský, 2008, PZ, Mikrosvín Mikulov – Pro mě druhý nejlepší vlašák. Má vyšší zbytkové cukry než jednička a to mu dodává plnější chuť a příjemnější aroma.

Č. 5: Ryzlink Vlašský, 2008, PZ, Vinařství Volařík – Neznámý vinař takže tajemné víno. Velmi příjemně překvapilo. Krásná kombinace cukrů a kyselinek dodává plnou chuť a nádherný zážitek.

Č. 6: Ryzlink Vlašský, 2008, PZ, Šebesta Martin – Vysoký obsah zbytkových cukrů. Lahůdka pro ty co si rádi pochutnají na sladších vínech.

Č. 7: Ryzlink Vlašský, 2008, ZV, Rosenberg Winery – Podle obsahu cukru ve šťávě spadá víno na hranu výběru z hroznů a výběru z bobulí. Vyšší zbytkový cukr značí sladší víno, které ovšem doplňují velmi příjemné kyselinky. Špičkový zástupce mých oblíbených vlašáků.

Č. 8: Veltlínské Zelené Rané, 2008, PZ, Vinařství Kovacs – Pan Kovacs patří ke stálým značkám Salonu, proto mě toto víno překvapilo svojí nezajímavostí a plaností. Snad v jiném kontextu bych ho byl schopen lépe ocenit, ale pokud se do salonu letos vrátím, toto víno určitě přeskočím.

Č. 10: Veltlínské Zelené, 2008, PZ, Vinařství Kovacs – Další počin pana Kovacse. Velmi vysoký obsah zbytkového cukru, skoro neuvěřitelný pro Pozdní sběr. Víno jistě osloví milovníky sladkých vín, pro mě byla ale zklamáním jeho aromatická prázdnota.

Č. 11: Muller Thurgau, 2008, PZ, Moravíno – Jediná milerka v salonu, bylo ji potřeba ochutnat. Nijak nepřekvapí ani neurazí, velmi příjemné víno.

Č. 12: Neuburské, 2008, JO, Tetur Vladimír – Pro mě absolutně neznámý vinař, který se do salonu dostal snad poprvé. Jeho víno bylo v salonu to nejlevnější a jediné vysvětlení, které pro tuto skutečnost mám je, že se snaží prorazit na trh. Jeho víno je chuťově i aromaticky krásně vyvážené a potěší snad každého milovníka dobrých vín. Panu Teturovi přeji mnoho zdaru a věřím, že jeho vína v Salonu znovu uvidíme.

Č. 13: Neuburské, 2008, PZ, Vinařství Lahofer – Jednoznačně nejlepší Neuburk. Nádherné víno se vším co k tomu patří. Lahofer je pro mě zatím neznáma značka, ale v letošním Salonu se mi vryla hodně hluboko do paměti.

Č. 18: Chardonay, 2008, PZ, Kosík Pavel MUDr. – Podle mého názoru je Chardonay klasická ženská odrůda, víno by mělo být jemné a velmi příjemné. Toto víno se mému pojetí úplně vymyká, je spíše tvrdší s výraznou chutí. Celkově je ovšem chuť vyvážená a toto víno velmi příjemně překvapilo.

Č. 20: Chardonay, 2008, PZ, Tetur Vladimír – Opět víno od pana Tetura a opět víno, které velmi zaujalo. Toto je Chardonay jak má byt. Plné aroma, vyšší zbytkový cukr a jemné kyselinky na konci, prostě nádhera.

Č. 22: Rulandské Bílé, 2007, PZ, Vinselekt Michlovský – Pro mě asi nejlepší Rulanda Bílá, PZ. Příjemné víno, které bohužel potvrdilo, že Rulandám letos jaksi chyběl náboj.

Č. 24: Rulandské Bílé, 2006, VH, Vinselekt Michlovský – Doopravdy velmi povedený výběr z hroznů. Zbytkového cukru by mohlo být krapet míň, ale i tak špičkové víno, které ohromí svojí plnou a nádhernou chutí.

Č. 32: Rulandské Šedé, 2008, VH, Vinařství Lahofer – Jediná Rulanda Šedá, kterou jsem se rozhodl zde vyzdvihnout a to přesto, že jsem tuto odrůdu testoval celou. Ostatní Rulandy Šedé prostě nezaujaly a celé to musela zachránit až firma Lahofer. Víno, které není radno přeskakovat a další z ohromných zážitků na letošním Salonu.

Č. 37: Ryzlink Rýnský, 2008, PZ, Vinařství U Kapličky – Vinařská obec Zaječí a trať U Kapličky už jsou zárukou moravské vinařské špičky. Dobré vína z této oblasti patří již stabilně k těm nejlepším a to samé platí i pro tento Pozdní sběr. Kvalitou strčí do kapsy mnohé výběry z hroznů.

Č. 38: Ryzlink Rýnský, 2008, VH, Moravíno – Bombasticky slaďounký výběr, který zaujal plností a hlavně vyvážeností chuti.

Č. 41: Aurelius, 2008, VH, Uher Josef – Polosladký výběr z hroznů potěší zejména ty, kteří ve víně moc cukru nepotřebují. Víno zaujalo a překvapilo příjemnou chutí a lehkým aroma.

Č. 43: Kerner, 2008, PZ, Mikrosvín Mikulov – Určitě nepřeskakovat. Těžko se popisuje co mě na tomto vínu zaujalo, ale jedno je jisté: toto víno má svoje jedinečné kouzlo.

Č. 44: Grand Cuvé Bílé, 2008, VH, Moravíno – Velmi příjemně namíchané cuvé ze Savignonu a Ruladny šedé. Tak trošku rarita, kterou není radno vynechat.

Č. 45: Savignon, 2008, PZ, Vinselekt Michlovský – Špičkový savignon, který zaujal nevídanou šířkou chuti.

Č. 48: Savignon, 2008, VH, LIVI – Toto víno jsme jednohlasně prohlásili Vínem Roku. I když se jedná o víno sladší, chuť doplňují neméně výrazné kyselé tóny, nádherné aroma je jenom třešničkou na dortu tohoto dokonalého vína.

Č. 52: Pálava, 2008, VH, Vinařství U Kapličky – Výbroná pálava od Kapličky.

Č. 53: Pálava, 2008, VH, Tichý Richard – Slaďoučká pálava, která nezklame ani nejnáročnější milovníky této odrůdy.

Č. 56: Muškát Moravský, 2008, K, Kovacs – Abych pana Kovacse jenom nehanil, tak musím říct, že tento Muškát je nad míru povedený. Nádherné aroma a příjemná ovocná chuť.

Růžová vína

Č. 59: Zweigeltrebe Rosé, 2008, JO, Vinařství zámečník – Výborné růžové víno, když jsem chutnal tak jsem si říkal, že toto víno je doopravdy moc povedené.

Č. 60: Zweigeltrebe Rosé, 2008, JO, Tetur Tomáš – Ve srovnání s 59 má plnější chuť. Nelze říct, že je lepší, jistě si každé najde svoje příznivce odpůrce. Já byl nadšen z obou.

Červená vína

Č. 71: Zweigeltrebe, 2007, JO, Patria Kobylí – Příjemné červené. Charakteristické jsou kořenité odstíny chuti.

Č. 73: Zweigeltrebe, 2007, VH, Patria Kobylí – Barikové víno, chuť je tedy do kořenita až čokoládova. Velmi dobré.

Disclaimer: uvědomuju si, že ovladače pro autofocus pravděpodobně psal někdo z Motoroly, která má na podobně jako Google pověst tech-driven společnosti, tak nevím.

Dovolím si citovat:

A právě v tom je velký rozdíl mezi Kanadou a možnostmi České republiky. Jak dobře víte, Kanada se rozhodnout může, Česká republika se rozhodnout nemůže. Za nás se musí rozhodnout Brusel. Já k tomu žádný další komentář nemám.

Myslím, že hodně lidí je rozhořčeno nesmyslnou imigrační politikou Kanady a tím, že si nám dovolili zavést víza. Je načase si uvědomit, že Kanada je suverénní stát a má na svoji zahraniční politiku, ať už je jakákoli, plné právo. Zeptejme se radši sami sebe kdo jak hlasoval při referendu o vstupu do EU?

Dále je třeba podívat se na zoubek tomu jak funguje naše diplomacie. Kdyby místo ignorování problému a hraní mrtvého brouka se naše velvyslanectví a ministerstvo zahraničí zasadilo o to aby Kanada uznala Českou Republiku jako bezpečnou zemi, byl by celí problém se žadateli o azyl vyřešen. Fakt, že Kanada nás řadí mezi země, kde může docházet k rasové a národnostní diskriminaci nebo útlaku je pro mě daleko více šokující než to že nám zavádí víza.